Vybavuji si situaci, kdy jsi odchytal na domácím hřišti překvapivé vítězství proti těžkému soupeři Bulldogs Brno a poté ses společně s dalšími hráči áčka vydal na oslavu svých osmnáctých narozenin. Jaký to byl pro tebe den a užil sis víc zápas, nebo následnou oslavu?

Tenhle den si budu pamatovat navždy. Každý by asi řekl, že si užil spíše oslavu, ale já si strašně moc užil ten zápas. Bylo to pro mě něco neskutečného. Bylo to, jako když dítě dostane hračku, po které toužilo (smích). Kdybych se měl vrátit ke své oslavě, tak si myslím, že si jí určitě užilo více lidi, kteří tam byli, než já.

V brance jsi od trenéra Martina Klapky dostával poměrně hodně prostoru na juniora, kterému na začátku sezony konkurovali další tři golmani. Jak moc pro tebe bylo důležité prosadit se v elitním jaroměřském týmu? 

Bylo to pro mě hodně moc důležité. Měl jsem před sebou tři dobře chytající golmany (Šimon Špaček, Lukáš Flégl, Jiří Veinfurter). Kluci měli spoustu zkušeností a bylo s nimi těžké se srovnávat. Za áčko jsem toužil chytat, už když jsem byl prvním rokem junior, ale můj věk a výkon tomu ještě neodpovídaly, ale snažil jsem se neustale trénovat a trénovat a čekal na tu vysněnou šanci. To se ale nepovedlo.  Je pravda, že jsem byl smířený, že je možný, že si letos vůbec v ačku nezachytám, ale pokračoval jsem dál a makal na sobě. Kamarádi hráči mi říkali, ať si na tu šanci počkám, že brzy přijde. 

Dával sis tréninky navíc? 

No, nevím jestli se dá říct, že to byli tréninky navíc, ale trénoval jsem v týdnu tak, abych stihl všechny kategorie za které působím. Takže můj týden vypadal takto: V pondělí (kondiční, béčko), úterý (áčko), středa (kondiční), čtvrtek (junioři, bečko, ačko) a v pátek jsem si dal vždy odpočinek na víkend. Jelikož juniorka měla spojené tréninky s béčkem, dohromady jsem trénoval 6x týdně.

Výsledky A-týmu asi každý sleduje. Jak jste si ale vedli v B-týmu a v juniorské soutěži? 

V béčku jsme letos měli jasný cíl postoupit do Regionální ligy, do konce nového roku jsme si vedli skvěle, obsazovali jsme první příčky tabulky a byli neporazitelní, ale po Novém roce přišel kix a dva turnaje po sobě jsme prohráli. Hradec nám už od začátku sezony šlapal na paty, a jakmile přišla ta krušná chvíle proher, Hradec už se nedal dohnat a obsazoval první příčku, což znamenalo jasný postup do Regionální ligy. Kluci vůbec neztratili hlavu a stále bojovali o umístění, aby si mohli zahrát o baráž. Bohužel přišel známý koronavirus a všechno se rozplynulo. Nechci zapomenout na juniorku, ale bohužel letos to byl fatal.

Některé zápasy v béčku a juniorech jsi nastupoval i v poli jako hráč. Jaké to pro tebe bylo? 

No, spíše to pro mě bylo odreagování od branky. Vždycky jsem si šel rád proběhnout po hřišti a vystřelit pár gólů (smích).

Proč vyhrálo chytání?

Když jsem pobíhal jako mladší žák na hřišti, moc extra mi to nešlo. Jednou byl turnaj, kde jsem zkusil jít do brány a chytlo mě to. Pár let jsem bojoval s tím, abych se prosadil ve své kategorii. V jednu chvíli jsem chtěl přestat hrát, ale já ten sport natolik miluju, že jsem neměl odvahu to ukončit.

Jsi také tvůrcem úspěšných videií na instagramovém profilu @florbaljaromer. Obzvlášť tvá Sokol Challenge #6 sklidila velký úspěch. Můžou se fanoušci těšit na další tvorbu?

Tyhle nápady se mi rojí jednou za půl rok (smích). Určitě se fanoušci mohou těšit na další tvorbu.

Jaké máš florbalové plány na léto? Zmiňuji, že se kvůli koronavirové epidemii zrušil oblíbený letní turnaj Dobruška Open Air, kterého ses s oblibou rád se svým týmem účastnil. 

Bohužel, je to škoda, ale zdraví je přednější. Letos pouze plánuju odmakat celou letní přípravu a chystat se na nadcházející sezonu.

Díky za odpovědi a hodně štěstí v právě probíhající letní přípravě pro nadcházející sezonu. 

Díky moc, těším se na další zápasy a podporu skvělých fanoušků!